Za dob, kdy Treán moudře zemi vládl, mocný magic v kraji se usídlil. On Fellanam byl zván a učitelem jeho samotný Lugh byl. Tak magic zlaté znamení do čela vpíti si zanechal, by had ve slunečním kotouči věrnost jeho připomínal. Nespočet slunovratů učil se zákonům magickým i přírodním a dobře Bohu svému sloužil. Mnohá tajemství zvěděl, až pýcha mysl jeho zatemnila. Tu shledal, že ničeho nového od Lugha se nedozví a sobě jiného učení počal hledati. Tak svedla ho cesta neznámá a magica mezi životem a smrtí za svého mistra pojal. Ničeho zlého by se nestalo, kdyby jednoho rána Boha svého v domýšlivosti nezapudil. To znelíbilo se Lughovi a krále moudrého o potrestání zrádce žádal, vědom si, že práva na jeho straně jest a nevděčnost lidská odplaty dojíti musí.
Tak Treán, nechtě Lugha sobě rozhněvat, druhy své za Fellanamem vyslal, by k dvoru jeho se dostavil. A tomu se i stalo. Rána příštího zrádce Fellanam před trůnem královským stanul, by sebe hájil. Však ničehož k obraně své namítnouti nemohl a čin jeho ospravedlniti se nedal. Tak do vyhnanství poslán byl. To jemu však ku libosti nebylo a ctíče královského ztrestati se rozhodl. Jedno z kouzel svých zvolal až sálem záře zaplanula a rostla, že oka lidského vydržeti ji nemohlo. Tu z něj sám Lugh vystoupil. Zrádce padnuvší na kolena chybu svou zvěděl, že učení Lughova pro nespravedlnost užíti se chystal. A Pán devatera umění k němu přistoupil. Ruku svou na čelo Fellanamovo přiložil, kterýžto bolestí křikl, až dech všem v sále se zatajil. Pak záře pohasla a nikdež Lugha viděti nebylo. Treánovi muži Fellanama bolestí otupeného ze země vyzvedli a hle znamení jeho, kdys zlatem se lesknoucí, tu celé černé bylo. Tak zrádce poznamenaným pro věčné časy se stal.
Pak loď královská Fellanama k ostrovu opuštěnému dopravila, by osud svůj sám si utvořil a nikdy zpět se nevrátil. Tak slíbeno bylo Lughovi, kterýžto v odměnu lesy královské zvěří naplnil.

Zpět