Bylo to dávno, kdy v Haagiru, pradávné trpasličí zemi zmizely veškeré dary Hor. Tu rozhodl se Firgar, syn Geara, který byl zase synem Jarna, sedmého trpasličího krále, a nechal postavit loď pro tři krát třicet trpaslíků svého kmene. Když bylo dílo hotovo, zašel za svým otcem a takto mu řekl: "Nezůstanu zde, nebudu vládnout mrtvým horám. Popluji daleko a najdu pro nás novou zemi." A tak se i stalo. Druhého dne vyplul Firgar i s deseti nejstatnějšími válečníky a s deseti nejlepšími řemeslníky a s deseti nejlepšími zemědělci a s deseti nejmoudřejšími učiteli a jejich rodinami na temně zelený oceán, aby sobě našli kraj, kde bude hojnosti pro ně, i pro jejich děti. A aby jejich cesta byla úspěšná, vzali z chrámu Hoogha, nejvyššího boha, kladivo z nejtvrdší oceli s patnácti smaragdy.
Dlouho pluly, aniž by jedinou skálu či ostrov zahlédli. A sedmnáctého svítání přišli čtyři přední bojovníci za Firgarem, aby mu řekli o strachu svých dětí, že se jejich nohy již nikdy nedotknou pevné země. Firgar zamyšleně pokýval hlavou. "Chápu jejich obavy, však vězte, že dnes jsem ve snu viděl černého ptáka, jak usedl na plachty naší lodě a to přeci jest dobré znamení." S těmito slovy muži spokojeně odešli. A dalších sedmnáct svítání pluli neznámo kam a ani tentokráte jediný kousek pevniny nezahlédli.
Tak přišli přední bojovníci opět za Firgarem. "Nezlob se, ale naše ženy, bojí se, že již nikdy nevstoupíme na pevnou zemi." Tu se Firgar opět zamyslel: "Chápu jejich obavy, však vězte, že dnes jsem ve snu viděl vítr, jak vyvrátil statný strom i s jeho kořeny a to přeci jest dobré znamení." I s těmito slovy muži spokojeně odešli.
Lodní příď rozrážela vlny dalších sedmnáct dní a během té doby ani jedinou známku života, kromě nich nespatřili. A do třetice přišli přední bojovníci za Firgarem: "Nezlob se, ale máme strach, že nikdy nebudeme moci spočinout klidným spánkem na tvrdé zemi." A Firgar se do třetice zamyslel: "Chápu vaše obavy a i mě se dnešní noci zdál špatný sen. Moře pohltilo naši loď a my již nikdy nemohli ukázat svým dětem hvězdnou oblohu. Pojďme a modleme se k Hooghovi, ať dovede naše srdce ke správnému cíli."
A tak tedy učinili. Všech devadesát trpaslíku se shromáždilo kolem kladiva a zpívali písně a modlitby. Tu zvedl se vítr. A přišla bouře. Roztrhala plachty a zatopila část lodi. Trvala celý den a celou noc. Zmítala lodí jako prudký potok ořechovou skořápkou, a když konečně opět utichla, shledali trpaslíci, že nikomu z nich se nic nestalo, ba co víc! Tam, na obzoru zahlédli zelený kopec tyčí se nad modrou hladinou. Tu stanul Firgar na přídi a ukázal před sebe. "Hleďte, to je země, kterou nám Hoogh ukazuje, abychom se zde usídlili."
Přistáli tedy a jen se jejich nohy dotkly pevniny, všichni cítili, že toto jest jejich nový domov, který si zamilují. Tak přišli trpaslíci do Tir-nan-n-Ogu. Brzy si postavili první osadu a začali poznávat zdejší kraje. Hooghovi vystavěli chrám na jedné z hor, aby odkudkoli viděli jeho černé zdi a připomenuli si tak, že jemu vděčí za své domovy. Kladivo pak umístili v jeho středu. Jen je mrzelo, že již nikdy nespatří Haagir, svoji rodnou zemi, neboť nikdo z nich netušil, kterým směrem od pevniny vlastně leží.

Zpět