Po pravdě byl toto první furorský Šatrh. Vše se konalo v Kladně. Zůčastnilo se ho všeho všudy šest lidí (Bažina, Helena, Krizoň, Píďa, Riki a má maličkost), prostě tři na tři...
Celý příběh byl založen na ukradení duší hráčům, což se povedlo, ikdyž najít hráče v hospodě se zdál být velký problém - povedlo se! Riki, jako paladin sice trochu protestoval, ale zvládl to. Krizoň si zahrál kouzelníka (na něhož nikdy nezapomene jedna ubohá víla a hromada kamenů u pramene studánky) a Helena byla jako obvykle léčitelka. Zmatení dobrodruzi pobíhali po městě a hledali pomoc, přičemž se dozvěděli, že tohle není v kraji ojedinělý případ. Magická cechmistrně jim dokonce prozradila jméno zodpovědné osoby a poslala je pro mocnou knihu portálů, aby mohli najít Mephalu (Paní Hlubin) a získat své duše zpět.
Ráno se tedy vydali na cestu. Našli Moudrý strom, který (chudáček) usychal, ale záchrana byla blízko. O kousek dál žila víla, starající se o studánku. Však ejhle! Studánka vyschla. Družince nezbylo nic jiného, než zajít k prameni. A tady byl zakopán pes. Na prameni ležel obrovský tyrkys. Co s ním? Odvalit! Dobrý nápad, ovšem kámen se pokaždé vrátil. A jak tak dobrodruzi přemýšleli, objevil se další kámen a hned vedle tyrkysu. A po chvíli... další! Tak tam nakonec byla hromada kamenů na prameni. Trochu patová situace. Nakonec se všichni usnesli, že odstraní-li dobrodruzi ten nejtěžší kámen (Bažina), nikdo se na pramen nevrátí. Zdařilo se. Takže, rychle k víle a zpět ke stromu. Ten jim řekl o tajné knihovně a na soumraku dne našli naši hrdinové knihu (tedy, vlastně jsme to nestihli, takže se dohrávalo u mne doma). Magická cechmistrně jim poté přeložila potřebný obřad (ikdyž ji kvůli přítelkyni Ripley nechali skoro umučit k smrti). O půlnoci následovalo otevření portálu, kdy každý bez duše musel obětovat kapku své krve (někteří to vzali doslovně).
Druhý den, již v Říši Hlubin, začalo shánění se po Mephale. No, poté, co družinka zvorala první setkání a neměla potřebné informace, rozhodli jsme se jim spestřit život vtipnými, ikdyž zbytečními setkáními. Pro lepší představu: Potkali několik intelektuálů (že, Riki) a vetřelce (který se usídlil v Heleně). No nic, nakonec na to přišli. Vrátili se na začátek a osvobodili proklatce, navštívili nejmoudřejší bytost Hlubin, milióny let starou želvu, která jim ukázala cestu k Mephalininu sídlu (za život sukuby).
Jistě by vyhráli, nebýt jednoho zákeřného upíra, který pokousal Krizoně. Takže, final ficht vypadal asi takto: Přišla družinka k Mephale a její stráži. Chvíli se dohadovali, až došlo k souboji. Krizoň padl a změnil se v upíra. Jakožto upír, pokousal Helenu. Ta se po své smrti také změnila v tuto polomrtvou bytost. A Riki? Ten se zrovna chystal sebrat omráčené Mephale duše, když tu ucítil pichlavou bolest za krkem...Co dodat? Mephala přežila a ještě získala nové upíří služebníky (jakoby jich sama neměla dost). Jen tak mimochodem, tady došlo k úžasně patové situaci, kdy na jedné straně zůstal Riki s Helenou, a na druhé já s Bažinou. Riki mi dal meč pod krk (nevím, kde se to naučil) a chtěl duše výměnou za můj život, načež Bažina dal meč pod krk Heleně a pět minut se dohadovali, kdo má koho pustit jakom první.
Já vím, co si myslíte. Že každá hra, kterou dělám dopadne špatně, ale to přeci není moje chyba, záleží na hráčích.
Mia Lambra du Tara, nwmygona ym Tir-nan-n-Og