Tentokrát byl příběh velmi jednoduchý, alespoň ze začátku. Jistý kníže si najal družinku, aby zbavila jeho kraj tlupy vlkodlaků. Byl to krutý boj, ale dobrodruzi vyhráli (a zabili tak jediného dobrého vlkodlaka v okolí, který odmítl poslušnost knížeti).
Po návratu však dostali, místo slíbené odměny, jen nějaký šek s dosti pochybným krytím. Přesto se nechali najmout na další úkol. Měli donést jakýsi svitek z nedaleké hrobky neznámého mága.Tak vyrazili na cestu. Bylo až dojemné, jak nelitovali peněz, aby zlákali dvě děvy prastarého řemesla (aniž by tušili něco o spiknutí chystaném proti knížeti). Neúspěšně, šeky se nesetkaly s velkou důvěrou, a tak zklamaně opustili město.
K jejich škodě nepochopili varování ducha vlkodlaka, kterého zabili, a tak po dlouhé chvíli přemýšlení získali svitek z kamenné věže.
Jejich nedůvěra v knížete však stoupala. Přesto nedali svitek ani malému, hodnému šotkovi, ba naopak! Ještě ho obrali o prastarý recept na lék, kterým se dala vyléčit lóbisomie (to by ovšem museli tušit, že jsou všichni touto nemocí nakaženi již od jejich prvního setkání).
Po dlouhém smlouvání se nakonec rozhodli knížeti svitek předat, ale když mělo dojít k placení, byli zákeřně přepadeni a uvězněni.
Přesto neztratili naději a uprchli (teď už ovšem na knížete hodně rozzlobeni). Ještě, že potkali místní magicu (jedna z lehkých děv), která je poslala do vesnice, kde se chystalo povstání a svržení tyranského knížete. Cesta proběhla klidně, až na jakési rozzuřené lesní stvoření a chudou uhlířku. Místní starostka je vroucně přijala a prozradila jim, že kníže je vlkodlak, a tak se vydali k nedalekému, primitivnímu kmeni trogloydů, aby jim sebrali jejich modlu - stříbrný meč. Povedlo se a s kledbou šamana utíkali pryč.
Když se probili knížecími hlídkami, dorazili zpět do vesnice, kde už na ně čekala magica. A tady byl kámen úrazu. Svitek, který dali knížeti obsahoval důležité sdělení, že stříbro je pouze vodič mocných sil a jako takové je úplně k ničemu. Nezbylo, než se vydat za poustevníkem, aby jim meč posvětil.
A co se nestalo! Potkali opět uhlířku, a světe div se, ona se proměnila v to divné lesní stvoření! Tak ji chudinku zabili.
Už byli skoro u jeskyně poustevníka, když je ze zálohy přepadl velký černý panter (troufám si tvrdit, že nikdo nepoznal, že jde o ochránce vyvolaného trogloydím šamanem). Naštěstí to pro družinky dopadlo dobře, ale místo poustevníka našli u jeho jeskyně přikovaného anděla, kterého sem uvěznil Kostěj z nedalekého hřbitova. Nezbylo, než andělu pomoci. Ještě, že se nedaleko hřbitova vyskytoval zaklínač, který jim pomohl. Získaným klíčem pak odemkli andělova pouta, a ten jim posvětil zbraň (vlastně mohl posvětit všechny zbraně, ale to napadlo jen jednu družinku).
Už zbývalo jen zabít knížete. Nastalo pouze malé zdržení, když potkali amazonské bojovnice, což důvěřivé dobrodruhy málem stálo život.
A nastalo velké finále. Kníže již čekal na nedaleké pláni pod městem i se svou armádou věrných vlkodlaků. Jen kníže nebyl vlkodlak, on totiž byl vlastně upír a jeho bílé špičáky se leskly v zapadajícím slunci...
Boj byl krutý. A jistě by dobrodruzi zvítězili nebýt andělů smrti, jež nedovolovali vlkodlakům zemřít...
Děkuji všem, kteří přijeli a alespoň trošku se bavili. Doufám, že vás ten konec moc nezprudil:-)
Mia Agibrav du Tara, nwmygona ym Tir-nan-n-Og