Slyšte, co stalo se v LLyfru při slavnostech Denach Tailteann

...Vše začalo, když Pán Města (Almon) uvítal dobrodruhy ve svém městě a slavnost zahájil. Však než kdokoliv k veselení se dostal, ozval se za kopcem strašlivý řev, který uši drásal. Městská garda okamžitě vyjela. Když se vrátili, přivezli polomrtvé dítě (Ruprt), jež o hrozném draku vypovědělo. Ve městě zavládla panika. Co když drak napadne i město?Nezbývalo, než požádat ctěné dobrodruhy o pomoc, k čemuž se připojila i královna (Lambra).

Hned z rána tedy dobrodruzi vyrazili do lesů, kde měl žít Rytíř (Riki), který vzácný meč vlastnil. A našli ho, tam v chatrči žil si spokojeně s bludičkou (Atalante), do které se kdysi zamiloval, a pro lásku její město opustil. Za úporného přesvědčování vrátil se Rytíř s dobrodruhy do města. Pán města však na jeho zradu nezapomněl, a tak ho přinutil, aby meč svůj předal nejstatečnějšímu z přítomných bojovníků. Však, co nikdo netušil... bludička bála se o svoji lásku a rozhodla se pomstít těm, kteří Rytíře od ní odvedli, proto mocný lektvar namíchala a nebohé dobrodruhy uspala... Když aréna zkončila, meč měl nového majitele, a to trochu podivného válečníka Athelise. Už jen zbývalo draka najít.Nic by jeho zabití nebránilo, kdyby poněkud zvláštní tvor Nyemi si neusmyslela, že tak vzácného tvora zabít nenechá. Během chvilky měla na své straně i zaklínače Xirkana s celou jeho družinou.

Jak však na to? Dlouho přemýšleli, než jejich zrak upoutala šílená dívčina (Lambra), která tak divně rukamá mávala. Šli za ní. Jediného slova, které však z ní vypáčili bylo minšička a stále k nim ruku napřahovala. Když ji obdarovali, chudák, slov zbavená snažila se jim něco naznačit. Řeči tu nešťastnici zbavila kněžka Bloddenwedina (Atalante), když v jejím chrámu pokusila se krást. Tak museli dobrodruzi do chrámu a prosit kněžku, aby ji prokletí opět zbavila.Kněžka souhlasila, s tím, že již nikdy nešťastnice krást nebude. Tak se dobrodruzi zaručili. Kněžka pak je poslala pro čtyři živly, až je budou mít, sama je ve městě vyhledá. Než však stačili potřebné věci sehnat, nešťastnice zprotivila se Pánu města a ten ji nechal k pranýři přikovat. V nestřeženou chvíli ji však osvobodili a do chrámu dovedli. Pak vykonali rituál a dívčina jim elixír na uspání draka přislíbila, když ji řádně zaplatí.

Tedy, museli sehnat krev z jedovatého červa, slzy Bloddenwediny a devět vlasů lidských bytostí. S červem si poradili téměř snatno, vlastně, rozsekali ho na kaši dobrodruzi, kteří pranic o něm nevěděli... S kněžkou Bloddenwedinou slzy Bohyně její vyjednali a vlasy z hlavy si vytrhali... Dívčina jim pak za úplatu lektvar vyrobila. Zbývalo jen donutit draka (Riki), aby jej vypil. Zabili tedy zvíře a lektvar ukryli do něj, to pak nabídli drakovi a v kraji zavládl klid.

A večer se opět slavilo, leč jen chvilku. Do města náhle přišel Treán(Riki), král, který zde kdysi vládl i se svou družinou. Okamžitě žádal uvolnění trůnu a královně vzal korunu, jež odznakem vlády je. Královnu stihli jen tak tak smrti uchránit a do bezpečí ji odvést. Treán chopil se pevně vlády. Okamžitě začal stíhat necromanty a živly jim podobné. Také odměnu na dopadení královny vypsal. Z města v té době unikl i Dar-Hen-Der (Píďa), který začal tušit, že události poslední doby nebudou jen tak. Nicméně, hon na královnu začal, a i přes ochranu ctěného bojovníka Zedara a dobrodruhů, byla nakonec zajata. Naštěstí v té době již mnozí věděli, jak Treána zpět do hrobu navrátit. Odnesli tedy Bloddenwedinu kněžku k hrobu, kde jej vysvětila.

Dobrodruzi se vítězoslavně vrátili do města a osvobodili královnu, přičemž se nedopatřením ztratila koruna.Sláva statečnému Boldrikovi, který svůj život riskoval a ze spárů banditů klenot vyrval a zpět donesl, za což ho čekala velmi tučná odměna.Mezitím proběhl hon na upíry, kterých se v kraji přemnožilo.Stačilo pouze prvního z nich najít a zničit - což udělali opravdu důkladně! Nestačil pouze kůl v srdci, ale ještě hlavu odřízli, do úst česnek nacpali, svěcenou vodou polili a rozčtvrtili...Pak již jen zbylé vodou tekoucí vyléčili. Nejhůře jakožto měnící se upír dopadla nebohá Nyemi, která si při první zmínce o těchto bytostech stínů nechala posvětit své drápy, aniž by tušila, že se sama bude měnit.

Vše se zdálo být v pořádku, až do chvíle, kdy náhle zhaslo slunce. Dobrodruzi tedy museli do chrámu Belenusova (Rotaz), kde zjistili, že kdosi sluneční kámen ukradl. A kdo? Kdo jiný, než jeho bratr Arrawvn (Almon), a to jen proto, aby získal pomoc statečných při chytání psů, jež z jeho říše utekli. Netrvalo dlouho a psi byli lapeni. Sice je dobrodruzi málem zabili, ale nakonec si to rozmysleli a navrátili je jejich pánovi. Oba bratři se poté smířili a nad Tir-nan-n-Ogem opět vysvitlo slunce.

Nešťastnou náhodou, dostali se pak dobrodruzi na druidský sjezd, kde svědky byli zrady. Zareagovali opravdu pohotově, s malou nehodou, že všechny druidy povraždili, což Hvozd (Atalante) zdejší rozzlobilo a přístup do lesů všem odepřel. Pak po nich žádal oběť jednoho z vrahů a nastal nový hon...

A všechny obavy se naplnily... Na večer přišel sám Fellanam, který za všechny katastrofy mohl. To on probudil draka a Treána povstat nechal. A to vše proto, že chtěl se zmocnit koruny, která mu bránu k pokladu otevřít měla. Dal všem ultimátum osmi hodin, aby mu korunu opatřili, jinak vše zničí! Z legend bylo patrno, kdo onen magic je, však, jak ho zničit nikde se nepsalo. Dar-Hen-Der, zdejších poměrů znalý, dobrodruhům pověděl o mocné Paní Audachtu, o které věděl, že mnohé rituály ovládá. Mephala nepřijala dobrodruhy vlídně. A naoplátku za prozrazení rituálu, chtěla po nich, aby jí jakousi Korunu moci přinesli (ani nevěděla, že je to Hadí koruna, jež pouze právoplatný nástupce trůnu může nosit). Jako zástavu vyžádala si dvě duše dobrodruhů.
Na rituál, který se měl konati při západu slunce potřebovali pouze fénixovo peří, ohňovou vodu a zaříkání.

Pro vodu museli se vydat do jiného světa, kam je ohňové kněžky zavedly (Eowin,Atalante). Prošli zemí a vzácnost spravedlivě vybojovali, jejich návrat jim pak byl vodou povolen. Však bláhově nechali misku s vodou v knihovně, což přišlo lákavé místnímu zlodějíčkovi, který ji pak prodal obchodnici... Dobrodruzi ji pak duchapřítomně ukradli zpět.

Fénixe (Almon) našli poměrně snadno. Jeho záře byla

vidět již na dálku. Po krátkem boji s příživnými plamínky uspali jeho strážce (Raz) a zbavili se rozverné vody (Atalante), která fénixe jen rozčilovala. Dohodě nic nebránilo. Stačila chvíle lichocení a obdivu a ješitný tvor sám jim své peří vydal...

I zaříkání dostali velmi snadno od usychajícího stromu (Píďa) poté, co jeho kořeny léčivou vodou zalili. Však běda přeběda! Zaříkání nesmělo býti napsáno, a tak si jej zapamatovat museli. Západ slunce se přiblížil...a Fellanam přesně jak řekl přišel. Když vstoupil do trůního sálu, dobrodruzi již byli připraveni. Fénixovo peří zazářilo jasným plamenem a oni zaříkání začali vyslovovati... a nic se nestalo... tak ještě jednou... zase nic. Fellanam se jen zasmál a všechny dobrodruhy zabil. V jejich zaříkání byla chyba. Pak se obrátil na královnu a žádal po ní korunu. Ta mu ji odmítla vydat. Ovládl tedy její stráž a zabít ji nechal. Pak dobrodruhy v nemrtvé pozvedl, aby na jejím těle si pochutnali... Nakonec město ve vzteku zapálil a sám v troskách vyčerpaný zahynul. Jen pár vojáků uteklo, přičemž jeden z nich korunu s sebou odnesl...

Tak zkončil jeden příběh...

Další fotky lze najit zde