Za vytvoření základních pravidel Šatrhu děkuji Rikimu, Boosterovi, Krizoňovi a Mišoňovi a předem se jim omlouvám za nutné změny.

ÚVOD

CO BYSTE MĚLI VĚDĚT

Šatrh jsou pravidla pro fantasy hru na živo, neboli dračí doupě in life, anglicky též Live Action Role Playing (LARP). Je určena hráčům, kteří již mají s fantasy zkušenosti a kteří již hry tohoto typu, nebo alespoň jejich papírové obdoby, někdy hráli. To ovšem neznamená, že jste-li začátečníci, nemůžete tuto hru hrát. Jen doporučujeme přečíst si nejprve nějakou fantasy literaturu, zahrát si klasické starší stolní hry (Dračí doupě, Stín meče, Dungeons&Dragons a pod.) a podobné hry na živo (Gawain, Beruška, Unicorn atd.), které jsou méně extrémní než Šatrh. Není to proto, že by pravidla Šatrhu byla náročnější na pochopení. Opak je pravdou. Jde ale o téměř úplně jiný přístup k fantasy na živo, který je náročnější na hráčovu fantasii, představivost a soudnost. Na oplátku nabízí silnější zážitek, který je ovšem podmíněn zápalem hráčů a obětavostí organizátorů. Podobné varování platí i pro velmi zkušené hráče fantasy her, kteří si myslí, že v této oblasti už nic nového nemohou potkat. Šatrh se totiž od většiny klasických fantasy her zásadne odlišuje, což je ostatně i důvod jeho vzniku. Proto prosím i vás, kteří jste již vykonali celou řadu hrdinských skutků, abyste nepodcenili studium pravidel a tvorbu postavy.

PRINCIP HRY

Princip hry se v zásadě neliší od klasických fantasy her, takže jen stručně. Hráči představují fiktivní postavy: udatné válečníky, moudré učence a obratné lěčitele. Pro jistotu upozrňuji na rozdíl hráče a postavy: hráčem je skutečný člověk (herec), postava je role (fantasy bytost), kterou hraje. Když například Krizoň hraje obra, tak Krizoň je hráč a obr je postava, kterou hraje. Skupina postav, typicky nazývaná družinka, se vydává za dobrodružstvím. V cestě jí stojí četné překážky a nečekané zvraty. Setkávají se s podivnými stvořeními, ale i s váženými vládci. Na konci trnité pouti je čeká vytoužený cíl. Hráči svou postavu ovládají tím, že ji hrají. Chce-li postava něco říci, hráč to řekne. Chce-li postava běžet, hráč bude běžet. Chce-li nějakou jinou postavu zabít, hráč ji zabije -- samozřejmě nezabije hráče, ale k tomu se dostaneme dále. Cílem postav je dosáhnout kýženého vítězství, ale to neplatí pro hráče. Hráči hrají především proto, aby si zahráli. Do své postavy se vžívají co možná nejvěrněji, hrají ji i s jejími nedostatky a slabinami. Dobrý hráč raději nechá svou postavu zemřít, nežli by se odchýlil od jejího charakteru. To se může zdát poněkud divné a nesmyslné. Znovu opakuji, že cílem hráče je co nejlépe zahrát svoji postavu, nikoli dovést ji co nejdál. Dále se tato myšlenka ještě víc ozřejmí.

TVORBA POSTAVY

PŘÍPRAVA POSTAVY

Každý hráč, který se chce zúčastnit hry si musí vytvořit svou postavu. V klasických fantasy hrách je obvyklé, že postava je určena posloupností řetězců (jméno, rasa, povolání, ...) a čísel (životy, zkušenosti, síla, ...), které splňují určité podmínky. V Šatrhu je postava určena svou charakteristikou a popisem; představte si, že píšete nějakou fantasy knížku a rozmýšlíte si, jaký by měl být hlavní hrdina. Příprava postavy je úkol nelehký, a proto byste mu měli věnovat dostatek času. Je třeba vymyslet si její podobu, kterou budete schopni co nejlépe zahrát (dvoumetrový člověk by neměl hrát trpaslíka). K tomu patří i její šat, kostým, který rozhodně nepodceňujte. Nedílnou součástí výbavy jsou též zbraně a zbroj (viz část o boji). Neméně důležitá je také charakteristika vaší postavy. Vyberte si takovou, která se vám bude co nejlépe hrát. Doporučuji přečíst si charakteristiky a popisy některých literárních fantasy hrdinů. Charakteristiku je dobré si zapsat (u popisu je to trochu zbytečné). Rozmyslete si také reakce vaší postavy na rozličné podněty. Jak bude reagovat na náhlé přepadení, na zradu přítele, na nabídku lákavé, ale trochu špinavé práce? Součástí popisu a charakteru postavy nejsou její zvláštní schopnosti, o těch bude řeč dále, jen obyčejné lidské vlastnosti. Historie postavy není sice nezbytně nutná, ale vaše postava tím mnoho získá. Zde si můžete navymýšlet prakticky cokoliv, jen by to mělo souhlasit s už danými vlastnostmi postavy. Rovněž místo, odkud pochází, si můžete vymyslet jaké chcete, jen musí zapadat do fantasy. Dáváte-li dohromady družinku, není na škodu pokud se vymýšlení místa původu svých postav účastníte společně. Můžete si pak vymyslet, jak se vlastně seznámili, či jaké jsou mezi nimi vztahy (klidně i příbuzenské). Rozsáhlé legendy nejsou nutné, ale učiní vaše dobrodružství ještě zajímavějším.

ZVLÁŠTNÍ SCHOPNOSTI

To, co vytváří postavu zajímavou jsou její zvláštní schopnosti. Neměly by však být tím jediným, co je na postavě zajímavé. Každá postava by se měla opírat o dobrý popis a charakteristiku, nejen o zvláštní schopnosti. V Šatrhu nejsou striktně rozdělena povolání, jak bývá zvykem v klasické fantasy. To proto, aby si každý mohl vymodelovat postavu podle svých představ. Pro přehlednost ale rozlišujeme pět základních okruhů dovedností. Za prvé bojové schopnosti, umění boje se zbraní i beze zbraně. Jako protipól boje figuruje léčení. Následují alchymistické a čarodějné nauky. A nakonec trochu kontroverzní zlodějské umění. Přečtěte si všechny, i když máte už teď vybrány své oblíbené. Mezi jejich popisem není totiž jen jak se používají, ale také co se dělá, když je někdo použije na vás, a to musí znát každý. Své postavě můžete přivlastnit jakékoli zvláštní schopnosti, z jakýchkoliv oddílů. S tímto liberálním přístupem k tvorbě postav je spojen jeden velký problém. Jde o to, aby nevznikali jen samí supermani a neporazitelní hrdinové bez jediné chybičky. Zde nezbývá, než apelovat na váš rozum, soudnost a fantazii. Pokud ale správně pochopíte smysl hry, totiž zahrát si a ne vyhrát, pak bude vše v pořádku. Postavy by měly být zhruba na úrovni hlavních hrdinů fantasy knížek. Chápu, že je lákavé zahrát si nepřemožitelného bojovníka nebo všeznalého mága. Také tuto možnost nevylučuji. Pokud o to máte opravdu velký zájem, musíte se dostatečně předem domluvit s tvůrcem hry.

BOJ

ZBRANĚ A BEZPEČNOST

Rozlišíme boj beze zbraně a boj se zbraní. Základním náčiním pro boj se zbraní je maketa zbraně, pochopitelně fantasy ražení (vraždomatická pistole se nepřipouští). Může být dřevěná či železná. S jakým materiálem se bude bojovat rozhodne tvůrce hry. Rozhodně by se ale neměly míchat dřevěné a železné zbraně. Nejprve se zaměříme na chladné zbraně: meče, dýky, řemdihy, palcáty, halapartny, kopí, kyje, hole atd.. K etice boje patří tlumení či sklápění ran a zákaz bodů. Útoky na citlivá místa (hlava nekrytá přilbou, obličej, krk, rozkrok) jsou nepřípustné. Kdo bude bojovat příliš nebezpečně, může být okamžitě vyloučen ze hry. Pro dřevěné makety platí, že musí být prosty nebezpečných hran, nebezpečných kovových doplňků (nic proti železným záštitám či hlavicím; naopak trčící hřebíky nepřipouštíme). Organizátoři mají právo zakázat zbraně, které jim připadají nebezpečné. Dřevěné modely musí být co nejvěrnější; uvědomte si kolik by vážily, kdyby byly z pravého materiálu (připomínám, že duralové kyje nebudou povoleny). Jde o to, aby co nejvíc odpovídaly skutečným zbraním, s výjimkou toho, že nezabíjejí.

DOPORUČENÉ PARAMETRY ZBRANÍ

Dobrým vodítkem pro určení délky dřevěných zbraní jsou rozměry jejich ocelových vzorů. Nicméně vzhledem k tomu, že dřevěné zbraně mívají trochu jiné vlastnosti (váhu, těžiště), doporučuji řídit se zdravým rozumem. Používáte-li makety štítů, nic proti tomu, ovšem musí být dostatečně pevné. Zde jde především o vaši bezpečnost. Máte-li pěkně vypadající štít, málokdo se zdráhá naprat to do něj vší silou. Bude-li ale z lepenky, můžete přitom přijít o ruku. Štít by měl vydržet brutální zásah zbraní z materiálu, s kterým se hraje. Organizátoři si vyhrazují právo na takovou zkoušku.

HRANÍ BOJE

Boj v Šatrhu by se měl co nejvíce podobat opravdovému souboji a podle toho jsou odvozeny i zásahy a zranění. Nejsou zásahové a nezásahové plochy. Kam vás nepřítel zasáhne, tam jste zraněni a podle způsobu zásahu vypadá i zranění. Pokud příslušné místo chrání zbroj, je zranění pochopitelně menší. Rozhodnutí o zranění je vždy na zasaženém -- jestliže si zásahu nevšimne, popř. ho bude ignorovat, je to jeho věc. Hraní zranění se opět má přiblížit realitě. Díky tomu jsou souboje v Šatrhu poměrně krátké, ale o to efektnější a nezřídkakdy i fatální pro hráče. Dobře zahraná smrt výborně dokresluje hru a rozhodně neznamená konec hráčovy kariéry v družince. V praxi se ukázalo, že hráčům činí určité potíže rozhodnout, jestli umřeli. To je totiž jedna z věcí, která se oproti klasické fantasy nejvíc zkomplikovala. S tím mají problémy i velmi zkušení hráči, kteří jsou zvyklí odečítat si životy. Naopak šermíři, kteří v životě nehráli žádnou fantasy, by tohle zvládli bez problémů -- v bitvách se totiž smrt řeší úplně stejně jako v Šatrhu. Jde nám o to, abyste se do své postavy mohli vžít tak dokonale, že s ní budete i cítit. O závažnosti svých zranění proto rozhodujte spontánně, nepřemýšlejte o tom, řvěte, svíjejte se a sténejte. Nikdo vám nesmí vyčítat, že jste umřeli. To, že vaše postava padla, není ukazatelem vaší neschopnosti (jak to ve fantasy hrách ovšem obvykle bývá). Za hlupáka bude ten, kde svoje zranění ignoruje a nepadá.

STŘELNÉ ZBRANĚ

Střelné zbraně -- luky, kuše, foukačky, praky a podobné musí být rovněž v první řadě bezpečné, což opět posoudí organizátoři. Šípy a šipky musí mít na konci něco měkkého (gumové špunty či hadrové bambule -- záleží na síle zbraně). Je možné používat i luky s vetší napínací silou, ale za předpokladu, že na plný nátah budete střílet jen na velkou vzdálenost. Na kratší vzdálenost luk napnete méně nebo vůbec ne. Pokud nejste dost zkušení střelci, doporučuji spíš lehčí luky s menší zarážkou na šípech. S těmi se také mnohem lépe míří. Prakem nejsou míněny moderní zbraně s gumou č. 6, ale středověké vrhací5. Zásah šípem většinou nebývá smrtelný, pokud se netrefí do životně důležitých orgánů. Pochopitelně je zakázáno střílet na hlavu nechráněnou uzavřenou přilbou (s hledím dostatečně chránícím obličej). Zásah projektilem je velmi bolestivý a zejména, na rozdíl od chladných zbraní, překvapivý a náhlý. Zkuste to zahrát.

BOJ BEZE ZBRANĚ

Boje beze zbraně se většinou neužívá ve skutečných konfliktech, ale spíš když dva protivníci chtějí změřit síly. Zde je neméně nutné dodržet etiku boje, a to i když bojujete na život a na smrt, protože jste přišli o zbraň. Za vzor boje beze zbraně slouží judo či řecko-římský zápas. Cílem je tedy protivníka dostat na zem a chvíli ho na ní udržet. Snad není nutné zdůrazňovat, že se nesmí kopat, mlátit pěstmi, škrábat, rvát vlasy, kousat ani dávat do držky. Pakliže soupeř jasně naznačí, že se vzdává (typicky trojím zaplácáním na zem nebo na soupeře), musíte ho nechat.

SNÍŽENÝ PRÁH BOLESTI

Snížený práh bolesti je specialita drsných válečníků, kteří typicky pocházejí ze severu. Znamená to, že v zápalu boje dokáží na chvilku ignorovat bolest a bít se hlava nehlava. Po skončení souboje na ně však zranění dolehnou s o to větší silou a špatně se hojí. Tato schopnost se používá většinou jen proti velké přesile. Měli by si ji brát jen opravdu zkušení válečníci, kteří již několik Šatrhů absolvovali a vědí, jak se zranění hrají.

POUŽÍVÁNÍ ZBROJE

Používat zbroj umíte právě když ji dokážete tahat na sobě celou hru. Zásah do zbroje je samozřejmě o dost příjemnější, než zásah do těla. Zásah do kroužkové zbroje prakticky nikdy není smrtelný, k sečným ranám nedochází; silná rána může způsobit zlomeninu. Úderu do plechů se jen pousmějete, místa krytá plechem jsou tedy téměř nezranitelná. Na hlavu krytou přilbou je povoleno útočit. Přesto je pro vás výhodné, když si přilbu vezmete, protože organizátoři na ní budou s chutí sekat. Vás to skoro vůbec nezraní a přitom je můžete smrtelně zasáhnout. Nefér by bylo obrnit se od hlavy až k patě a přilbu si nevzít.

LÉČENÍ

HRANÍ LÉČBY

Zranění jsou (jak doufáme) pouze hraná, proto i léčení je samozřejmě jenom hrané. Je ovšem dobré, když hráč s léčitelskými schopnostmi ovládá základy zdravovědy, a to nejen kvůli tomu, že roli léčitele lépe zahraje. První problém je, aby se léčitel dozvěděl, jak vlastně vypadá zranění, které postava utrpěla. To musí zraněná postava co nejbarvitěji léčiteli popsat, jak k němu přišla, jaké pohyby ji bolí atd. Na základě tohoto popisu léčitel stanoví léčbu a taky jak dlouho se bude rána hojit (viz. dále). Může pro to používat nejrozmanitější prostředky: počínaje pilulkami, mastmi, obklady a obvazy a konče dřevěnými dlahami, berlemi (a protézami?). Zde záleží pouze na léčitelově fantazii a vynalézavosti.

DÉLKA LÉČBY

Určit, jak dlouho se bude rána hojit, není snadné. Závisí to na závažnosti zranění, na použitém způsobu léčby a taky na včasnosti léčby. Orientační délka léčby v minutách v závislosti na druhu poranění a způsobu léčby je v tabulce 1. Každý sloupec znamená příslušný léčitelský zákrok včetně všech předchozích (neproškrtnutých), tj. obvázat ránu je možné až po jejím vymytí, podat hojivé masti až po vymytí, obvázání a případné fixaci (u zlomenin). V některých případech lze postupovat mimo pořadí sloupců (je docela dobře možné podat léčivé bylinky místo chladivých obkladů), ale pak délku léčby nelze vyčíst z tabulky; musí se odhadnout. Doby uvedené v tabulce berte jako příklad, ne jako pravidlo. Jejich smysl spočívá v tom, abyste o délce léčby získali jakousi představu. V praxi je nutné rozlišovat případ od případu a zohlednit řadu dalších faktorů. Mějte na paměti, že neplatí rovnost dostal to v boji mečem = je to rozseknutý. Můžou se přidat komplikace jako zlomeniny, krváceni, otok apod. Zcela nepodchycen zůstal zásah šípem. Zde záleží zejména na tom, kam se šíp strefil. Nejnebezpečnější je zásah hrudníku, protože pokud byly proraženy plíce, hrozí nebezpečí pneumotoraxu. Zkušení léčitelé vědí jak postupovat.

ROLE LÉČITELE

I když povoláním nemusíš být čistý léčitel, ale třeba hraničář či druid, pro svou družinku představuješ nenahraditelnou postavu. Při diagnóze se rozhoduj svobodně, nikdo by ti do toho neměl kecat, leda jiný kolega léčitel. Nikdo (a to ani jiný léčitel) však nesmí zpochybňovat tvoje rozhodnutí ohledně stanovené délky léčby. Samotná léčba by měla probíhat co nejefektněji (jako ostatně všecko v Šatrhu). Různá rovnání zlomenin, kterým se zraněný hráč šílený bolestí intenzivně brání a ostatní ho drží jedině prospěje atmosféře. Taktéž by měli mít doktoři na paměti, ze slabá a polozrubaná družinka, která zoufale bojuje o přežití vypadá taky pěkně a dá se s ní dost vyblbnout. Možná se to organizátorům natolik zalíbí, že vám umožní ještě hladší průchod, než partě namakanejch zabijáků. Poznámka: Je-li v družince pouze jeden léčitel, diagnostikuje svá zranění sám, ale s ošetřením mu může pomoci někdo jiný. Je-li v družince více léčitelů, tak se zraněný léčitel léčí zásadně u svých kolegů.

PRVNÍ POMOC

První pomoc si typicky osvojují válečníci a šermíři, kteří již utrpěli tolik ran, že ví, co dělat. Znamená to, že si rány mohou sami obvazovat a vymývat. Diagnózu ovšem musí stanovit léčitel.

NEMOCI A JEJICH LÉČBA

Během dobrodružství může vaše postava onemocnět. Jak se nemoc projevuje, to se dozvíte od organizátora. Jak se léčí, to se zjišťuje hůř

JEDY

Rozličných jedů existuje v Šatrhu celá řada. Aby se s nimi dalo dobře hrát, musíme přijmout následující omezení. Jedy je nutno aplikovat pouze ústně, nejčastěji přimíšené v potravě či pití. Druh otravy postižená postava snadno pozná podle chuti, která musí být velmi výrazná a převládající. Z toho plyne, že jedy nelze mísit. Při výrobě jedů si počínej co možná nejtajemněji. Přidávej různé ingredience a pronášej složitá zaklínadla. Bylo by dobré kdyby jsi si také vymyslel jednotlivé účinné látky. Dále probereme chuti, podle kterých poznáte, co jste vypili či snědli dobrého a jak to bude účinkovat. Je důležité aby si to pamatoval každý. Nikdy nevíš, co se může stát. Nejste-li alchymisté, pak si pamatujte, že ve skutečnosti byste tyto jedy nepoznali. Proto vám nepomůže vyplivnutí otráveného pokrmu. Alchymista se může pokusit o detekci jedu. To provede tak, že se pokusí určit jaký jed by to asi mohl být, aniž by ho ochutnával (všemi dostupnými prostředky chemické analýzy). Podle chuti ani alchymista nic nepozná. Pouze jeho hráč bude dost přesně vědět, co se stalo.